Hexenšus

V zimě 2001/2002 mě postihl hexenšus v takovém rozsahu,

... že jsem byl přímo od svého pracovního stolu odvezen na invalidním vozíku do nemocnice, neschopen jakéhokoliv pohybu. Nikdy předtím jsem vážné bolesti zad neměl. Co se stalo?

V dubnu 2001 jsem začal pracovat pro nového zaměstnavatele ve Švýcarsku jako řidič autobusu / průvodce v dálkové dopravě. Pouhých 10 týdnů od nástupu si mne zavolali do kanceláře. Jako vystudovaný podnikový ekonom jsem se měl stát vedoucím oddělení skupinových zájezdů. Na novou pozici jsem nastoupil v listopadu.

Tehdy jsem ještě nevěděl, že na tuto pozici čeká celá skupina žen. Některým to bylo dokonce přislíbeno. A tu si přijde cizinec, navíc řidič autobusu (o podnikovém ekonomovi neměl nikdo zdání), a vyfoukne jim ji... Od této chvíle jsem byl všemi možnými způsoby šikanován. V jídelně se mnou nikdo nemluvil, všichni se mi nápadně vyhýbali. Netušil jsem proč, naopak jsem měl pocit, že se jako člověk snažím ze všech sil a odvádím dobrou práci.

Po krátké době jsem zašel za generálním ředitelem a zeptal se ho, jestli se něco děje. Řekl mi, že jsou s mou prací krajně nespokojeni. Vyjmenoval řadu nedostatků, které ovšem sám nemohl posoudit a které byly zcela nepravdivé. Byl to pro mě šok, obrovská rána pro mé sebevědomí se všemi charakteristickými znaky DHS. Stále si velmi dobře vzpomínám, jak jsem byl šokován a sklíčen, když jsem opouštěl šéfovu kancelář.

Asi po čtyřech týdnech jsem na jedné z pravidelných porad vedoucích oddělení prezentoval čísla za své oddělení, což mému oddělení i mé osobní práci vystavilo příznivé vysvědčení. Současně dvě z žen, které se podílely na šikaně, podaly výpověď. Atmosféra se rázem zlepšila. Můj konflikt byl vyřešen.

Jen o několik dní později jsem seděl ráno na židli v kanceláři a nemohl kvůli bolesti vstát. Zřejmě mi otekla páteř (fáze hojení) a tlačila na nerv. V nemocnici mě zrentgenovali, nic ale nenašli. Pak mě nechali ležet v posteli, dokud bolest neustoupila. Kromě injekcí tlumících bolest podaných mi na začátku (kvůli bolesti mne nemohli dostat na rentgenový stůl) neudělali díky bohu nic špatného... V té době mi ovšem takováto (ne)léčba připadala neakceptovatelně nedostatečná. Dnes vím, že to bylo (pravděpodobně náhodou) správné řešení.

Obrovský dík a přání všeho nejlepšího do Norska a Rakouska.

Vaše rodina T.

U páteře je obsahem konfliktu „centrální kolaps sebeúcty“.

Zdroj