Bolest ramene po návratu k tancování
Boulderingu se v posledních letech věnuji jen příležitostně. Když jsem byl lézt naposledy, vyžadovala jedna trasa držet se jednou rukou a vyvíjet větší tlak na paži a pravé rameno. Když jsem se poté pohnul, ucítil jsem silnou bolest. Moje první myšlenka byla: „Sakra, ta zátěž byla příliš veliká, něco jsem si natáhl“.
Krátce nato mi ale došlo, že to bylo stejné jako u každého jiného náhodného „zranění“ v posledních letech: Pohyb a zátěž se nijak nelišily od desítek podobných zatížení předtím. Důvodem bolesti tedy muselo být téměř jistě to, že se krátce předtím přehoupl SBS (Smysluplný biologický zvláštní/speciální program, pozn. překl.) pohybového aparátu pro oblast ramene do své postkonfliktní fáze (fáze po vyřešení konfliktu, hojivá fáze, pozn. překl.), čímž začal prozatím nepozorovaně probíhat proces otoku/regenerace, který dočasně způsobil nestabilitu tkáně.
Určit přesně, kde byla bolest ramene nejsilnější – zda při pohybu dopředu, dozadu nebo nahoru – však nebylo možné. Občas totiž vyzařovala bolest i do hrudníku, paže a zad. Obzvlášť nepříjemná pak pro mě byla poloha, kdy jsem ruku ohnul a zvedl ji nahoru, jako bych někoho držel v náručí. Nikdy předtím jsem v této oblasti problémy neměl.
Tentokrát jsem nemusel ani dlouho přemýšlet, co za konflikt jsem si asi vyřešil, protože jsem už vlastně tak trochu očekával, že se nějaké příznaky brzy objeví: Dva dny předtím jsme totiž s manželkou po desetileté pauze zapříčiněné narozením dětí začali znovu tančit v páru.
Vlastně jsme chtěli už více než rok začít znovu, ale nepodařilo se nám získat zpět vhodné prostory, což jsme oba považovali za velmi stresující. Takže jsem si to spojil s rukou/ramenem, kterou používám pro držení/objímání své ženy a vyhodnotil to jako pokles sebe-hodnoty „nedokážu to“ – buď na straně pro partnery, jelikož jsem pravák, anebo jako lokální konflikt, protože partnerka se při tanci drží obvykle právě touto rukou.
Věděl jsem, že tento „program" byl určitě více než rok podprahově aktivní a že se nyní jemným způsobem vyřešil, protože jsme to připravovali již několik týdnů a domluvili si i nějaké zkušební tréninky. Toto jemné vyřešení bylo důvodem pomalého a nepozorovaného nástupu příznaků, které se projevily až v důsledku namáhavého cvičení v podobě boulderingu (ale i bez boulderingu by se příznaky staly znatelnými a stejně intenzivními během několika následujících dní).
Vzhledem k dlouhé konflikt-aktivní fázi jsem počítal s minimálně třemi týdny silnějších bolestí, možná i déle. A skutečně to tak s těmi 3 týdny dopadlo. Poté následovaly další 3 týdny, kdy bolest pomalu ustupovala.
Díky přesné znalosti příčiny a odhadu délky trvání příznaků samozřejmě nebylo třeba žádných vyšetření ani léků – jen jsem prostě několikrát zrušil fyzicky náročné aktivity a dal tkáni potřebný prostor k regeneraci.