Co má Germánská nová medicína® společného se třemi principy z bestselleru Revoluce zevnitř

18. listopad, 2020 o 20:06

Pokud se vám útlá knížka od transformativního kouče Michaela Neilla dostala už do rukou, máte teď jasnou výhodu. Víte, že v ní autor rozebírá TŘI PRINCIPY, o kterých v podnázvu tvrdí, že čtenáři navždy změní život. Pro ty, co ji zatím nečetli, to může znít dost troufale. Souhlasím. Ostatně věty tohoto typu většinou odrazují od koupě spolehlivě i mě. Vzbuzují totiž ve mně podezření, že daný „fígl“ funguje jenom tehdy, jste-li jejich autorem.

Neillovu knihu jsem si ale nakonec koupila. A nelituji. Po trojím přečtení mohu s klidným svědomím prohlásit, že autor v podtitulu ani trochu nepřehání. O třech zmíněných PRINCIPECH se zde ale rozepisovat nechci. Jestli jste knihu zatím nečetli a vzbudila jsem vaši zvědavost, budete muset do knihkupectví. Prozradím vám jen to, že ony TŘI PRINCIPY stojí de facto za každým naším prožitkem a v knize najdete – shrnuto do jedné věty – „zevrubné vysvětlení podstaty lidského prožívání a pocitů, které nemá výjimky“[1].

Teď už ale k oněm "průnikům".

Ani Dr. Hamer – autor modelu „nové medicíny" –, ani Syd Banks – svářeč původem ze Skotska a inspirátor učení TŘÍ PRINCIPŮ – si nic neplánovali. Prostě to přišlo. Dr. Hamer sice nebyl jako Syd „osvícen“, ovšem jistým způsobem byl rovněž „vybrán“. Nejprve ho osud přiměl ptát se Proč? Proč mám rakovinu varlat? A poté mu požehnal při hledání odpovědí.

Jak TŘI PRINCIPY, tak GNM® přišly na svět bratru před více jak čtyřmi desetiletími. A i když obě teorie zaznamenaly u lidí používajících selský rozum slušný ohlas, odborná veřejnost je buď víceméně ignorovala (to v případě TŘÍ PRINCIPŮ – M. Neill ve své knize uvádí, že během dvaceti let studia oboru psychologie a osobního rozvoje na jméno Banks ani zmíněnou oblast nikdy nenarazil), nebo přímo upozaďovala, přičemž dokonce neváhala prohlásit autora (Dr. Hamera) bez přezkumu za šarlatána.

Obě učení pomáhají. To první jaksi mimoděk – už jen tím, že čtenář na sebe nechá čtené působit. To druhé sice vyžaduje trochu námahy, ale odměna za vynaložené úsilí stojí opravdu za to. Kdo by ostatně nechtěl porozumět nemocem?

U obou teorií je akcentován proces uvědomování si, a to ve vztahu k určité prevenci. Jednak jde o uvědomování si myšlenek a vnitřního prožívání, kdy to první předchází tomu druhému, jak o tom píše ve své knize Michaeil Neill, a jednak toho, že za splnění určitých podmínek vede obé k třetímu - k nemoci -, jak vybádal Dr. Hamer.

TŘI PRINCIPY i Hamerova „GERMÁNSKÁ“ kladou důraz na zodpovědnost. Jde o to, že pokud naší myslí protékají myšlenky, jsou to naše myšlenky, a tudíž za ně neseme chtě nechtě odpovědnost. Je-li tomu tak, jsme ale zodpovědni i za své pocity a prožitky, jež naše myšlenky následují. Jak říká M. Neill: „blbá myšlenka – blbý pocit, dobrá myšlenka – dobrý pocit“. Obdobně je tomu s nemocemi. Ty jsou (zjednodušeně řečeno) následkem dramatických a šokujících prožitků, na které jsme nebyli připraveni.

Abychom si mohli zformulovat poslední průnik, musíme se vrátit ke druhému odstavečku. Jeho poslední slova „nemá výjimky“ si dosadíme do věty Germánská nová medicína® je učení, jež je schopno objasnit, co stojí za téměř jakoukoliv nemocí, a… No, není to mazec? „Bezvýjimkovost“ je společná oběma teoriím. Jak je tedy možné, že o nich stále vědí pouze jednotlivci a ve studijních programech vysokých škol o nich není sebemenší zmínky?

Obě učení se samozřejmě v určitých ohledech od sebe liší. Přirozeně obsahem, ale o ten tu teď nejde. Také bychom mohli říci, že první učení se zaměřuje na duši, zatímco druhé se orientuje více na tělo, i když duši rovněž neopomíjí.

Já bych ovšem chtěla vypíchnout tento rozdíl: TŘI PRINCIPY pracují s „normálním“ prožíváním, zatímco „nová medicína" operuje s prožíváním „konfliktním“.

Jako „konflikt“ prožíváme takové situace, které jsou pro nás akutní, dramatické, šokující, zastihnou nás naprosto nečekaně a jsme na ně nadto ještě „sami“. Co se týče psychické izolovanosti, nejde tu ale jen o nepřítomnost jiné osoby v momentu prožitku, nýbrž i o nemožnost prožité s někým sdílet.

Proč je do důležité?

Z běžných, „normálních“ prožitků neonemocníme, zatímco ty „konfliktní“ (ve velké většině případů) k nemocem, bohužel, vedou.

Na závěr jsem si vypůjčila jednu větu od autora Revoluce zevnitř. Zní: „Co kdyby všechno, co jste se kdy naučili o tom, jak funguje realita, nebyla pravda?“

Že to podle vás s tématem Hamerova systému nesouvisí? To máte recht!

A proto si ji pozměníme: Co kdyby všechno, co jste se kdy naučili o nemocech, nebyla pravda? Z důvodu objektivity zaměňte slovo VŠECHNO za VĚTŠINU.

[1] Michael Neill, Revoluce zevnitř, předmluva, str. 12.