Bursitida kolene

Já, žena, 39 let, pravačka, jsem kvůli chystané koupi nového auta utrpěla konflikt pokles sebehodnoty", odneslo to mé pravé koleno.

Moje staré auto muselo stále častěji do servisu, a tak nastal čas na nový vůz. Auta, koupě auta – téma, o kterém jsem nic nevěděla a které mě absolutně nezajímalo.

Můj otec měl jako důchodce spoustu času a nabídl mi, že mi poradí, že bude do autosalonů chodit se mnou atp. Někdy jezdil k prodejcům aut dokonce beze mě a sbíral pro mě prospekty, abych si je mohla později prohlédnout. Říkal, že se tomu nevyhnu, že se budu muset se všemi těmi informacemi o autech seznámit a zjistit si víc. A i mně bylo jasné, že to budu nejspíš muset udělat.

Krátce poté, co jsme se do toho společně pustili, však otec vážně onemocněl a dlouho se zabýval sám sebou.

Mé staré auto pořád jezdilo, a tak jsem shánění informací a studium prospektů odložila. Týdny a měsíce plynuly. Téma nového auta nebylo prozatím na stole.

O dobrý rok později jsme s otcem jednoho dne seděli na terase a povídali si spolu. Z nemoci se docela dobře zotavil. Najednou se stočila řeč na auto. Pro mě naprosto nečekaně. Otec se mne zeptal, jestli jsem se už konečně poohlédla po novém autě. To bylo moje DHS, prožila jsem si kolaps sebevědomí. Měla jsem více než rok na to, abych si vše zjistila, ale nedostala jsem se k tomu. Pravděpodobně jsem to vzala „sportovně", protože jak se později ukázalo, odneslo to pravé koleno (kolena souvisejí s chybějícím uznáním či neuspokojenými ambicemi ve spojitosti se sportovními aktivitami, rovněž může jít o tzv. lokální konflikt, jenž souvisí např. s tím, že nemůžeme kvůli úrazu běhat, skákat apod., pozn. překl.). Musela jsem si připadat asi nějak takhle: „Jsem na otce příliš pomalá, pokud jde o shánění informací ohledně nového auta.“

Odteď jsem byla odhodlaná brát tuhle věc s autem vážně. Přestože byl stále lockdown kvůli koronaviru, navštívila jsem místního prodejce aut a podívala se, co tam u něho stojí na dvoře. Udělala jsem to jednoho nedělního rána, asi dva a půl týdne po rozhovoru s otcem. Stály tam tři modely, které se mi zamlouvaly a připadaly mi rozumné. Dokázala jsem si představit, že bych si jeden koupila. Rozhodla jsem se proto, že si dojednám schůzku. Lockdown měl být od dalšího týdne zrušen.

Cestou domů jsem začala vnímat, že je něco s kolenem, ale nedělala jsem si s tím starosti. Když jsem dorazila domů (asi o 20 minut později), spustilo se to: Koleno oteklo a začalo hrozně bolet. Bolelo tak, že jsem nemohla pořádně chodit. Kulhala jsem. Teprve tehdy mi docvaklo, že jsem si musela prožít šok a utrpět konflikt typu pokles sebehodnoty. Nicméně jsem si ho už vyřešila, a to právě tím, že jsem se konečně vydala do autosalonu, abych se pozeptala na nové auto. Podnikla jsem konkrétní kroky.

Večer byla bolest už téměř nesnesitelná, a tak jsem požádala sestru, aby mi donesla svoje staré berle. V pondělí jsem nemohla do práce. Bolest byla obrovská. Snesitelná byla pouze poloha v leže s nohou položenou výš. Byla jsem si vědoma, že celá záležitost bude trvat přibližně dva týdny. Potřebovala jsem neschopenku a nechala se proto v době oběda odvézt k ortopedovi. Ten mi diagnostikoval zánět bursy (busitidu). Teď jsem už alespoň věděla, která část kolena je postižená. Bolelo to tak moc, že jsem očekávala, že bude postižena kost. Zánět bursy znamená, že došlo jen k poměrně malému poklesu sebehodnoty/sebevědomí. Ani nechci vědět, jakou bolestí si prochází člověk, když se mu hojí kost!

Terapie: odpočívat, mít nohu položenou výš, vydržet. Po 5 dnech od vyřešení konfliktu se na spodní straně čéšky vytvořil hnisavý puchýř. Večer byl velký jako obrácený Toffifee. V noci se pak otevřel. To samo o sobě nebolelo. Hnis nebyl vůbec cítit. Hnisalo to celkem asi 5 dní. Pak jsem zpozorovala, že se rána začíná hojit. Po dvou a půl týdnech byla rána zhojená (viz foto).

Téměř dva týdny jsem mohla chodit jen o berlích. Po celou tu dobu jsem byla na nemocenské a koleno šetřila. Poté jsem byla opět schopna pracovat. Koleno jsem však stále trochu cítila, a proto jsem dělala všechno pomalu a často jsem si dávala nohu výš. Po třech týdnech jsem kromě občasného zaškubnutí byla bez bolesti.

Ani na moment jsem se nebála. Věděla jsem, že jde o fázi hojení a že musím koleno šetřit. Naštěstí jsem měla možnost to takto udělat. Nechat tělo, aby koleno samo vyléčilo, vydržet bolest a čekat.

V konflikt-aktivitě jsem byla necelé tři týdny a stejně dlouho trvalo hojení.

Je fascinující, jak je tělo přesné.

Nové auto jsem si koupila za 4 týdny od vyřešení konfliktu. Doufám, že nyní je toto téma definitivně uzavřeno.


POZNÁMKA HELMUTA PILHARA:

Matka příroda je přesná jako švýcarské hodinky. Jak dlouho trvala konflikt-aktivní fáze, tak dlouho bude trvat fáze uzdravování. Jelikož víme, co můžeme očekávat, nemáme strach a nenecháme se nikým vyděsit.

Pokusme si rozklíčit, proč žena reagovala pravým kolenem, tedy na straně pro partnery. Kost je totiž i naším svědomím. Žena měla výčitky svědomí vůči otci. Brala to sportovně, protože mohla sama chodit, zatímco její nemocný otec v té době chodit nemohl. Svědomí ji trápilo tak dlouho, dokud si po dvou týdnech nenašla vhodné auto. V tu chvíli se její „sportovní konflikt" týkající se poklesu vlastní hodnoty pociťovaný vůči otci vyřešil a její svědomí bylo opět volné.

Ve fázi hojení bursy byly zcela jistě zapojené i sběrné kanálky ledvin. Muselo se tedy jednat o tzv. syndrom, který takto intenzivní fázi hojení vysvětluje. Cítila se žena při nákupu auta osamělá, opuštěná? Ano, píše to.

Zdroj